Žil byl jeden dědeček a ten se živil rybolovem. Každé ráno vyjížděl na moře a večer se vracel domů. Většinou s prázdnou, protože od té doby, co tu jezdily tankery s naftou, se občas nějaký potopil a v tom sajrajtu toho moc živého nezbylo. Ale dědeček měl důchod a na svůj životní styl byl zvyklý. A tak pokaždé ráno vyjel na moře a pokoušel se něco vylovit. Někdy vytáhl kapitána právě potopené lodi (ty vyhazoval, protože byli podměreční), občas mu zabrala mořská panna, kterou si dlouze prohlédl a pak ji vrátil moři, protože by mu jeho babička pěkně zmalovala záda, kdyby se dozvěděla, jak si prohlíží spoře oděné nymfy. A od té doby, co byla babička přes internet napojená na špionážní satelity, už raději ty mořské panny z vody ani netahal.
Jednoho dne se mu splávek opět zakolíbal a dědeček hrábl po podběráku. Jaké bylo jeho překvapení, když vytáhl zlatou rybu.
"Když mě nehodíš zpátky, splním ti tři přání," zaskřehotala přiotrávená ryba a při pohledu na ropné skvrny se jí udělalo šoufl.
Hledala nějakou udici již pěknou řádku let, ale nikdo, až na našeho dědu, nebyl takový blázen, aby v takovém sajrajtu rybařil.
Děda nejprve nevěděl, co má dělat, ale nakonec si rybu uložil do kyblíčku s vodou, nahodil motor a rozjel se směrem ke břehu. Ryba se podivila, když si všimla, že motor nemá žádnou nádrž.
"Jestli budeš chtít, tak ti přičaruju nádrž k tomu motoru," řekla.
"K čemu nádrž?" podivil se děda a začal si ťukat na čelo.
"Na pohonné hmoty," odvětila rybka a vykašlala reklamní leták od Aralu.
"Moře je plné ropy…" odtušil děda a vesele se zasmál.
"K čemu nádrž?" podivil se děda a začal si ťukat na čelo.
"Na pohonné hmoty," odvětila rybka a vykašlala reklamní leták od Aralu.
"Moře je plné ropy…" odtušil děda a vesele se zasmál.
Ryba si konečně všimla hadice ponořené do moře, která nasávala mastnotu a sunula ji k motoru, vybrakovanému ze starého trabanta.
Dorazili ke břehu. Děda popadl kyblík s rybou a vydal se ke staré barabizně. Rybka zmerčila možnost a začala nabízet:
"Co bys řekl novému domu?"
"Blázníš, rybo?" zděsil se děda. "Víš, jaký bych musel platit daně? Takhle mám alespoň pokoj od berňáku!"
"Blázníš, rybo?" zděsil se děda. "Víš, jaký bych musel platit daně? Takhle mám alespoň pokoj od berňáku!"
Otevřel dveře a přinesl rybu dovnitř. Vnitřek byl dost ubohý. Málo světla ze škvíry u dveří a jedna skříň. Ryba to zkusila naposledy:
"A co krásný vnitřek domu? Interiér dle poslední módy?"
"Ne, děkuju!" odsekl děda a otevřel skříň.
"Ne, děkuju!" odsekl děda a otevřel skříň.
Objevily se dveře do výtahu. Za chvilku to cinklo a děda vstoupil dovnitř. Stiskl tlačítko a výtah se rozjel dolů. Ryba oněměla úžasem. Taková barabizna a má výtah. Najednou se zdviž zastavila a děda vstoupil do podzemního přepychového sídla.
"Koukni, co jsem chytil, babičko," volal už z dálky.
Babička líně zvedla oči od počítače, kde zrovna chatovala se Sexyboyem.
"Co to zase máš?"
"Zlatou rybku!" chlubil se děda.
"Mluví?" otázala se znuděně babička.
"Zlatou rybku!" chlubil se děda.
"Mluví?" otázala se znuděně babička.
Děda zašplouchal prstem ve vodě v kyblíku, ale ryba ze sebe nedostala ani slovo.
"Už ne, asi oněměla úžasem," pokrčil rameny dědeček.
"Tak ji hoď do akvária," houkla babička a vrátila se zpět do konverzace s mužem, který si říkal Sexyboy.
"Tak ji hoď do akvária," houkla babička a vrátila se zpět do konverzace s mužem, který si říkal Sexyboy.
Zlatá rybka se marně snažila promluvit. Opravdu oněměla. Nedostala ze sebe ani hlásku. Dědeček ji přinesl k obrovskému bazénu.
"Tady ti bude dobře," řekl a vylil ji do vody.
Rybka se potopila, protřela si ploutvičkama oči a oněměla podruhé. V bazénu bylo asi tisíc dalších němých zlatých rybek. Děda nasypal do bazénu osm pytlů krmení a šel zpátky do kuchyně. Vzal to přes konírnu, oddělení aligátorů, podrbal za uchem svého oblíbeného jednorožce, dal zob ptáku Ohniváku, nakrmil vlka a svou oblíbenou svíčkovou dostala do svého kotce i Karkulka. Když došel do kuchyně a začal vařit pro sedmero krkavců, jen si povzdechl:
"Tedy, nebýt kouzelný dědeček, tak nevím, jak to tu uživím…"