close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

jan hus a jan amos komensky

11. března 2007 v 17:10 | nela saja tyna

Jan Amos Komenský
(28.3.1592-15.11.1670)

"...jsme svobodné bytosti, jež v nekonečnu nekonečna samy sebe tvoří"

Jan Amos Komenský
Jan Amos Komenský (lat. Comenius), český pedagog, teolog, filozof, sociální a náboženský myslitel a spisovatel, kněz a poslední biskup Jednoty bratrské (od roku 1648), přichází na svět 28. března roku 1592, a to buď v Nivnici nebo v Uherském brodě.
V mládí Komenský studuje na přerovské Bratrské Akademii ( letech 1608-11), fungující pod ochranou Karla ze Žerotína, poté (v letech 1611-13) studuje na kalvínsky orientované Akademii v Herbornu, aby nakonec krátce (1614) pobyl na univerzitě v Heidelbergu, kde v lednu roku 1614 kupuje od vdovy po profesoru matematiky Christmannovi rukopis epochálního Kopernikova spisu "De revolutionibus orbium coelestium".
Po studiích se stává Jan Amos Komenský správcem přerovské bratrské školy ( na níž předtím studoval). V této době, v letech 1614-18, Komenský koncipuje své první, historické a encyklopedické, spisy.
V letech 1618-21 vede J. A. Komenský bratrskou školu a stojí v čele bratrského sboru ve Fulneku, který pak v (patrně) roce 1622 opouští - následující léta, léta 1622-27, jsou pak v Komenského životě léty nejtěžšími: v období pronásledování nekatolíků po porážce českých stavů po bitvě na Bílé hoře ztrácí Jan Amos Komenský své nejbližší (umírá jeho žena a dvě děti) a žije ve vlasti jako psanec. Úkryt nachází až na brandýském panství Karla st. ze Žerotína kde koncipuje své kontemplativní literární texty, především pak "Labyrint světa a ráj srdce", sociálně alegorické a kritické dílo.
V roce 1628 Jan Amos Komenský vlast navždy opouští - uchyluje se do polského Lešna, kde píše své zásadní pedagogické spisy, jako např. spis "Velká Didaktika" (Didaktika Magna), a též svá díla pansofická (např."Prodromus pansophiae"). Právě pro svou pansofii (pansofie="všemoudrost", tj. sjednocení veškerého vědění lidstva na jediném základě) se ale Jan Amos Komenský dostává v Lešně do konfliktu se svými konzervativními souvěrci, kteří jej obviňují z kažení mládeže, kterou vzdělává na lešeňském gymnáziu a ze zatemňování křesťanské moudrosti pohanským věděním.
V letech 1941-42 působí Jan Amos Komenský v Anglii, kam je pozván představiteli anglického revolučního parlamentu, v roce 1642 vstupuje do služeb rodiny de Geerů, kteří pak Komenského budou finančně podporovat až do jeho smrti.
V letech 1642-1648 působí Jan Amos Komenský ve Švédy ovládaném severopolském, pruském Elblagu, kde má za úkol reformovat provést reformu školství. V letech 1644-1645 se Jan Amos Komenský účastní mírových rozhovorů (je stále třicetiletá válka) mezi zástupci katolíků, luteránů a kalvinistů v Toruni. Zhruba v této době začíná pracovat na svém hlavním díle, a to na díle "Všeobecná porada o nápravě věcí lidských" (De rerum humanarum emendatione consultatio catholica). Uzavření vestfálského míru roku 1948, které mu nedává naději na návrat do vlasti, a smrt druhé manželky téhož roku pak v Komenském vyvolají pocity beznaděje - vyjádří ho ve spise "Kšaft umírající matky jednoty bratrské".
Poté Jan Amos Komenský opět krátce pobývá v Lešně (v letech 1648-1650) - pak pobývá několik roků (1650-54) v sedmihradském Blatném potoku (Sárospatak), kde má opět za úkol zreformovat místní školství.
Po dalším krátkém pobytu v Lešně (1654-1656, kdy je Lešno vypáleno), odcházín Jan Amos Komenský do Amsterodamu, kde pak žije příštích čtrnáct let a kde v letech 1656-1657 vycházejí jeho sebrané didaktické spisy pod názvem "Opera didactica omnia". V letech 1665-70 si píše Komenský, kromě jiného, též svůj "myslitelský deník" ( "Clamores Eliae", rukopis byl jako Komenského rukopis identifikován až v šedesátých letech 20. století), v němž se pozoruhodným způsobem dovršuje vývoj jeho myšlení.
Komenského význam je obrovský, stejně jako jeho tvorba - Jan Amos Komenský spojuje domácí reformační tradici s evropským náboženským a filosofickým myšlením (J. Böhme, M. Kusánský, T. Bacon aj.), jeho dílo je hluboce humanistickou odpovědí na problémy tehdejší společnosti, sužované třicetiletou válkou, na národní tragédii, počínající porážkou na Bílé hoře, i na osobní, niterné zkušenosti z exulantského života.
Komenského myšlenkový vývoj lze přitom rozčlenit do zhruba tří hlavních etap, jež se od sebe liší pojetím světa a člověka. V období prvém (přibližně 1614-1622) Komenský pojímá svět jako divadlo. Hlavním dílem tohoto období je spis "Theatrum universitatis rerum". Druhé období Komenského myšlenkového vývoje, léta 1622-27 je charakteristické tím, že Jan Amos Komenský pojímá svět jako labyrint ("Labyrint světa a ráj srdce"). Ve svém třetím myšlenkovém období (1628-70) pak Jan Amos Komenský chápe svět jako dílo nápravy a člověk již není nahlížen ani jako divák v divadle světa ani jako matený poutník v labyrintu světa, nýbrž jako zásadní účastník na jeho základní reformě. Hlavním dílem tohoto období je "Všeobecná rozprava o nápravě věcí lidských".
Jan Amos Komenský svoji tvorbou usiluje o sjednocení veškerého vědění lidstva na pansofickém základě, příkladem čehož je již zmíněné hlavní filosofické Komenského dílo, a to "Všeobecná porada o nápravě věcí lidských" (toto dílo je v úplnosti nalezeno v rukopise až v roce 1935).
Ve "Všeobecné poradě" Jan Amos Komenský pojednává o "lidských věcech, ... o jejich narušení a o možnosti všeobecného osvícení". Na základě novoplatónské emanační teorie zde dělí svět na čtyři stupně (čtyři pansofické světy) - sestupně od světa možného, přes svět archetypů a svět andělský až po upadlý svět hmotný , který je iniciován stvořením tří principů: hmoty, ducha a světla (materia, spiritus et lux), jejichž vzájemným prostupováním a interakcemi vzniká stupnice vždy vyšších forem jsoucna - elementy, páry, nerosty, rostliny, živočichové a člověk. Tento vzestupný proces nazývá Komenský "dílem přírody"(opus naturae). Člověk, jakožto vrchol rozvoje přírody, je pak spolutvůrcem dalších tří pansofických světů - světa tvorby (mundus artificialis), světa morálního (mundus moralis) a světa duchovního (mundus spiritualis), který je předstupněm posledního světa pansofického, světa věčného (mundus aeternus), v němž se vše vrací zpět k Bohu.
Co se týče Komenského díla pedagogického, hlavním Komenského požadavkem didaktickým je přirozenost, tj. požadavek, aby se výchova vzdala násilných metod a respektovala přirozený vývoj dítěte. V didaktickém díle "Brána jazyků otevřená" (Janua linguarum reserata) se Jan Amos Komenský opět pokouší o sjednocující pohled na lidské vědění. Dalšími Komenského didaktickými spisy jsou "Svět v obrazech" (Orbis sensualium pictus) a "Škola hrou" (Schola ludus). Ve "Velké didaktice" (Didactica Magna) Komenský vypracovává ucelený systém školské soustavy, mimo jiné utváří typologii vyjadřující přirozené rozdíly mezi dětmi, rozdíly, které má a musí vychovatel respektovat.
Jan Amos Komenský, jeden z největších pedagogů Evropy všech dob a pozoruhodný filozof a teolog umírá 15. listopadu roku 1670 v Amsterodamu, poblíž kterého, v Naardenu, je pak pohřben.
Mistr Jan Hus
Je jednou z kontroverzních a z různých stran rozdílně hodnocených osobností našich dějin.
Působil v době vlády Václava IV., byla to velmi složitá doba. Král Václav IV. (1378-1419) byl synem Karla IV. - otce vlasti. I když se králi Václavovi dostalo nejlepšího vzdělání a rad jeho otce nepatřil mezi dobré panovníky. Byl velmi slabý panovník, do řad svých rádců jmenoval většinou lidi pochybných mravů a názorů. Po dobách rozkvětu za vlády Karla IV. nastal úpadek Českého království.
Ani situace v církvi nebyla nijak dobrá, církev v té době měla tři papeže. Biskupové a král se časem přikláněli k jednomu či druhému papeži, a tak vznikla krize autority nejen u biskupů ale i u kněží. To mělo především za následek pokles mravů u duchovenstva. Dalším nedobrým jevem byl přebytek kněží. Ne všichni kněží získali službu u některého z kostelů, a tak ze potulovali po městech mezi městskou chudinou.
V té době se začali objevovat lidoví kazatelé, jako například Tomáš Štítný ze Štítného, Matěj z Janova. Tito kazatelé byli velmi dobrými řečníky tepali zlořády nejen v církvi ale i u světských osob, velmi dobře dokázali oslovovat široké masy lidí. Nejvýznamnějším lidovým kazatelem té doby byl Jan Hus.
Jak žil Mistr Jan Hus ?
Narodil se v roce 1370 v Husinci. Pocházel z velmi chudé rodiny. Na svých studiích v Praze poznal úděl chudého studenta. Učil se houževnatě, vedl bezúhonný život a měl hluboký vztah ke kněžství, ke svatým a Panně Marii. V roce 1400 byl vysvěcen na kněze a v roce 1402 začal kázat v Betlémské kapli. Kaple betlémská se stala střediskem nadšenců národně cítících, horující pro náboženskou a církevní opravu.
Jeho kariéra byla spjata s pražskou univerzitou, kde se na jeden rok stal jejím rektorem. Měl neustálé spory ohledně víry s arcibiskupem pražským a s papežem Janem XXIII. Začal vystupovat proti nauce o odpustcích. Na základě toho papež uvalil na Husa klatbu. Znamenalo to, že se ve městech, kde se Hus zdržoval se nesměly konat bohoslužby, proto Hus odešel z Prahy na český venkov.
Pobýval povětšinou na Kozím Hrádku a na hradě Krakovci. V roce 1414 byl pozván na kostnický koncil. Když dorazil do Kostnice byl i přes protest krále Zikmunda uvězněn.
Jakou víru Mistr Jan Hus hlásal?

Jan Hus kázal apoštolskou chudobu, odmítal církevní fiskalismus, beneficia, kupování úřadů a kupčení s odpustky. Učil také, že světské i církevní vrchnosti ztrácejí po spáchání těžkých hříchů právo vládnout. Husovo učení vzbudilo velký ohlas u Čechů, jejichž národní cítění povzbuzovalo. Protože vysoký klérus tvořili v Čechách z velké části Němci, dostávaly Husovy útoky proti zesvětštělé církvi národní zabarvení.
Husovi nejprve zakázali jakožto knězi kázat, pak byl uvržen do klatby a kvůli odpustkům se dostal do sporu i s králem Václavem IV., jenž ho až dosud chránil. Římskoněmecký král Zikmund mu nabídl s pozváním na koncil i ochranný glejt. Hus se v Kostnici objevil 3. listopadu 1414, první výslech se konal 28. listopadu. Přes Zikmundovy protesty byl zatčen a postaven před soud. Bylo mu předloženo 30 kacířských článků z jeho spisů a požadováno na něm, aby je odvolal. Hus však trval na pravověrnosti svého učení a odmítl odvolání, a tak byl 6. července 1415 odsouzen k smrti upálením. Ještě téhož dne byl rozsudek vykonán.
Byl zcela pravověrný v nauce o Bohu, o Kristu a jeho vtělení, o Panně Marii, o ospravedlnění člověka milostí Boží, o mši svaté.
V nauce o svátostech se lišil u svátosti eucharistie, konkrétně ohledně změny podstaty chleba a vína. O svátosti smíření hlásal, že kněz odpuštění hříchů pouze ohlašuje. Hlásal též, že i dobrý skutek u člověka ve stavu těžkého hříchu je vlastně zlý. Dále pokud kněz nežije ve stavu milosti posvěcující jsou jím udělené svátosti neplatné.
Kdo měl zájem na upálení mistra Jana Husa?
Církevní představitelé v Čechách. Nebylo jim po chuti, že kritizuje jejich zlořády, dále že tvrdí že nikdo neví jestli je v církvi nebo není a tím rozbíjí veškerou autoritu církevních představitelů
Česká šlechta - vadilo jí, že pobuřuje lid a mluví proti autoritám. Univerzitní mistři ze Sorbony (Paříž), z Oxfordu a Cambridge ( Anglie ) - bylo to způsobeno rivalitou mezi univerzitami, chtěli pražskou univerzitu zesměšnit a zostudit ( Hus tam působil svého času jako rektor, jak je uvedeno výše ).
Král Zikmund - jeho úloha ještě není historiky zcela zhodnocena. V české literatuře je nazýván "liška ryšavá". Ale tento panovník byl vzdělaný, schopný a energický člověk. Výrazně se zasloužil o konec trojpapežství. Ve sporu Jan Husa hrál na obě strany, na jedné straně si nechtěl rozházet Čechy, kde byl následníkem trůnu, a na druhé straně chtěl udělat s Husem pořádek a doufal, že Hus své učení odvolá. Nestalo se tak, a proto dal od něj ruce pryč.
Zahraniční církevní představitelé - viděli v Husovi velmi nebezpečného kacíře, který dokáže silně ovlivňovat masy lidí.
Jan Hus jako mýtus - vzor
Husova smrt pobouřila lidi v Čechách a stala se zárodkem Husitské revoluce. Hus se stal vzorem člověka které se nebojí říci pravdu a hájí pravdu až do smrti

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Moravan Moravan | 13. listopadu 2007 v 10:03 | Reagovat

Komenský byl Moravan, sám se podepisoval "Moravus". Byl teologem, pedagogem, kartografem (sestavil vinikajíci mapu Moravy)... Prostě velký Moravan.

Ať žije národ Komenského - NÁROD MORAVSKÝ!

http://moravak.bloguje.cz/

http://www.mnk.cz/

http://dalsimoravak.bloguje.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama