![]() | Adolf Hitler patří k nejkontroverznějším postavám světových dějin minulého století. Hitler se jeví jako politik, jehož myšlení a jednání bylo v zásadě racionální, avšak můžeme u něj najít také prvky iracionality, kdy spíše spoléhal na svůj instinkt, který se však někdy ukázal jako mylný. Miliony lidí ho slavili, vyvolával v nich naději a sny, pokládali ho za ztělesnění Boha. Ale podléhali mu i inteligentní osobnosti z oblasti politiky, armády včetně představitelů duchovního života. On sám vytvořil pro různé oblasti zahraniční, rasové, sociální, hospodářské a vnitřní politiky jasné a vnitřně logické představy cílů. Ovšem bylo by mylné si myslet, že po uchopení moci za těmito cíly takto postupoval a že uskutečňoval své cíle plánovitě a systematicky. Častěji se situace vyvinula tak, že byl nucen využívat krizových situací a z nich vyplývajících příležitostí, aby krok za krokem určoval směr vlastními světonázorovými představami. |
Adolf Hitler se narodil 20. dubna v roce 1889 v rakouském městečku Braunau na Innu. Jeho výsledky na základní školy byly slibné, ale vše se změnilo na střední škole, kde v některých předmětech vynikal, ale některé předměty sabotoval. To později vysvětlil ve svém díle Mein Kampf. Předměty, které ho nezajímaly jednoduše ignoroval a navíc nechtěl pokračovat ve stopách svého otce, jako úředník.
Těžce se podřizoval nějaké autoritě, ať už to byla autorita jeho otce nebo učitele, ale co v žádném případě nechtěl, bylo stát se úředníkem. Snil o svobodném uměleckém životě. Štěstí se mu naklonilo v roce 1907 , kdy onemocněl těžkou chorobou a byl nucen nadobro opustit školu. Koncem roku 1907 se pokusil složit zkoušky na Všeobecnou malířskou školu na Akademii ve Vídni, ale neuspěl. Byla mu rektorem školy doporučena spíše architektura, ale k přijetí na ni mu chyběla maturita.
Téhož roku mu zemřela jeho matka, což bylo pro něj tragickou ránou a nadobro se odstěhoval do Vídně. Zde bydlel v Mužském domově. Přes den maloval své akvarely, které pro něho prodával jeden jeho spolubydlící , večer , jak jen to bylo možné, navštěvoval opery Richarda Wagnera. K tomu mnoho četl a zabýval se o politické otázky. Jak sám Hitler tvrdil, ve Vídni věnoval pozornost především významu sociální otázky a že v těchto letech se stal jak ostrým protivníkem marxismu, tak i Židů. Z počátku sice byl nakloněn sociální demokracii, zvláště kvůli té skutečnosti, že se zasazovali o zlepšení životních podmínek dělníků, ale to, že se nakonec stal ostrým nepřítelem marxismu, souviselo s jeho rostoucí nenávistí proti Židům.
Viděl nakonec v marxismu pouze nástroj židovstva, který se při vhodném využití sociálních a hospodářských problémů doby pokusí získat dělnictvo pro své účely. Ve Vídni na konci století byl antisemitismus velice rozšířen, stejně tak, jako v jiných evropských městech. U nás to byla například tzv. Hilsneriáda z roku 1899, do níž se zapojila řada politiků, jako Masaryk a Baxa. Hitler opustil Vídeň roku 1913 a přestěhoval se do Mnichova. Toto své přestěhování odůvodňuje tím, že se chtěl vyhnout službě v rakouské armádě. Důvodem k tomu nebyl jeho pacifismus, ale touha být svým vlastním pánem. Ovšem povinnosti neunikl a v Mnichově roku 1914 obdržel pozvání k odvodu. Vzhledem k svým rétorickým schopnostem přesvědčil komisi, že nemůže vykonávat službu, a tak byl uznán neschopen služby a nebyl odveden.
To vše mu však nezabránilo v tom, aby se v roce 1914, dva týdny po vypuknutí války nepřihlásil jako dobrovolník k dělostřeleckému regimentu bavorské armády. Hitler byl statečný voják. V prosinci 1914 obdržel " Železný kříž II. třídy" a v srpnu 1918 " Železný kříž I. třídy". Válka poznamenala politické názory Hitlera a jeho současníků. V říjnu 1918 byl Hitler po otravě plynem odvezen do lazaretu v Pomořanech a zde slyšel o revoluci, která 9. listopadu vedla k abdikaci císaře. Hitler byl zoufalý z porážky Německa, ale konce monarchie nelitoval.
Dne 18. ledna 1919 byla zahájena mírová konference v Paříži. Německo podepsalo pod ultimativním tlakem 28. června Versailleskou smlouvu. Ta předpokládala podstatné odstoupení území (13% říšského území ), reparace v dosud nestanovené výši, vydání válečné flotily a omezení výzbroje armády. V dohodě bylo Německo uznáno jako jediný viník války. V Německu nastalo rozhořčení a vyvolalo to bouři. Od 5. června 1919 byl Hitler odvelen do objasňovacího kursu, v němž měli demobilizovaní vojáci získat určité principy pro státoobčanské myšlení. Na těchto kursem přednášel ing. Feder, který svými idejemi ovlivnil Hitlera. Feder vysvětloval, že je to mezinárodní finanční židovstvo, které má za vinu neštěstí Německa.
Hitler se ocitl na konci první světové války desorientovaný. V armádě měl svoji úlohu, ale nyní neměl kam jít. Většina kamarádů se vrátila do svého zaměstnání, ale Hitler nebyl ničím vyučen. Reichswehr ho nasadila jako důstojníka do objasňovacího oddělení a v této funkci byl pověřen , aby navštívil shromáždění tehdy malé bezvýznamné skupiny, která se jmenovala "Německá dělnická strana".
SKRYTÁ HROZBA (1919-1924)
Tato Německá dělnická strana (Deutsche Arbeiterpartei-DAP) byla roku 1919 tvořena nevýraznými silami. Jednalo se spíše o malou a nevýznamnou skupinu, kterou sotva kdo znal. Hitler se rozhodl vstoupit do této strany a již v listopadu byl jedním z hlavních řečníků strany. Pod jeho vlivem se prosadil názor, že strana se již nesmí scházet po hostincích, ale že musí vystoupit s vlastní agresivní propagandou a musí získat především široké masy dělnictva.
Dne 24. února roku 1920 se konalo první velké shromáždění strany, která se od tohoto dne jmenovala " Národně socialistická německá dělnická strana."(Nazionalsozialistiche Deutsche Arbeitpartei-NSDAP). Před 2000 posluchačů byl vyhlášen program obsahující 25 bodů, které zpracoval předseda strany Drexler a Hitler. Požadoval semknutí všech Němců na základě práva na sebeurčení národů do jednoho velkého Velkoněmecka, zrušení Versailleské smlouvy, získání kolonií, zvláštní zákonodárství o cizincích pro Židy, případně pro jejich vyhoštění .
Vedle národních a antisemitských hesel hrála v Hitlerových řečech důležitou roli také propagace sociálně politických požadavků.. Zaměňování nacionalistických a socialistických hesel našlo u mnoha posluchačů odezvu. Stále více lidí spojovalo NSDAP především se jménem Hitler. Ve straně mu bylo nabízeno předsednické heslo, ale on odmítal, viděl svoji úlohu především v propagandě. V červenci 1921 Hitler neočekávaně vystoupil ze strany a stanovil ultimativní požadavky, na nichž závisel jeho návrat.
Hitlerovi podmínky byly stranou přijaty. Na shromáždění NSDAP dne 29. července vysvětlil Hitler, že hnutí stojí na radikálně revoluční půdě a že řešení pro Německo nemůže přijít od parlamentu, nýbrž od revoluce. Hitler si přestavoval v těchto letech revoluci ještě jako násilný akt. V názoru, že Německo může být obnoveno pouze převratem, ho posilovala bavorská zemská politika na podzim roku 1923.
V roce 1923 došlo v říši k rozporům mezi Bavorskem a Berlínem. Trio, von Kahr, generální státní komisař, generál von Lossow a policejní plukovník von Seisser usilovali v zemi o pravicovou diktaturu nebo o odtržení Bavorska. V té době byl vydán zákaz orgánů NSDAP, který byl v Mnichově ignorován. Jednotky Reichswehru byly ovšem povinny poslušností k místní, tedy bavorské výkonné moci a toho využil Hitler. Stáhl jednotky SA z Bavorska do Mnichova a během schůze, kterou konal Kahr pro své příslušníky 8. listopadu, vtrhl do zasedací místnosti a sdělil jim, že začala národní revoluce a že bavorská vláda je sesazena. Tato revoluce byla ovšem již 9. listopadu poražena a Hitler se musel po nezdařilém puči zodpovídat před soudem za velezradu.
Po této porážce Hitlerova revoluční koncepce ztroskotala, zjistil, že násilnou cestou nemůže postupovat. Jeho závěrem bylo, že se strana musí dostat k moci legální cestou. V této době to vypadalo, že nezdařený puč je koncem strany, která vykazovala 55 300 členů a byla zakázána. Ačkoli byl Hitler odsouzen k pěti letům vězení, kde zpracoval svůj programový spis Mein Kampf, byl již 20. prosince 1924 propuštěn na podmínku.
Hitlerův světonázor
1) Sociálně darwinistický princip věčného boje: Základním principem pro lidskou existenci je zápas silného se slabým a z toho vyplývající přirozený výběr
2) Národní princip: Středem veškerého snažení a jednání musí být vlastní rasa, případně vlastní národ , což můžeme nazvat nacionalismus.
3) Vůdcovský princip: Dějiny jsou tvořeny pouze jednotlivými vyvolenými osobnostmi, zatímco masa je hloupá a neschopná k diferencovanému myšlení a rozhodování. Základem lidské existence, tedy národa je životní prostor, v němž za normálních podmínek vzrůstá počet lidí. V určité chvíli vývoje tento prostor nestačí uživit národ, čímž přestává být zajištěna výživa národu.
Všechny tyto teoretické představy ho vedly k závaru, že budoucnost Německa může být zajištěna jen tehdy, pokud bude připraveno bojovat za rozšíření svého životního prostoru. Věřil, že Německo právě tento prostor dobude válečnou cestou v Rusku. Z tohoto důvodu začal rozvíjet zahraničně politicko-spojeneckou koncepci. Ponaučen z první světové války, věděl, že se musí zabránit vedení války na dvou frontách.
Proto požadoval, aby Německo zapomnělo na staré hranice s Itálií a Anglií a uzavřelo s nimi spojenectví. Podle Hitlera pro zbabělé a slabé národy nebylo místo na zemi a musejí ve věčném boji silných proti slabým podlehnout. Sám ve své zemi chtěl Hitler zrušit buržoasii a nahradit ji novou elitou z řad dělnictva. Jeho cílem bylo vytvoření revoluční elity, kterou nazval historická minorita.
