Životní osud každé hvězdy je přísně spjat s její hmotností a není možné, aby se z málo hmotné hvězdy stala černá díra, či naopak z velice hmotné hvězdy stal bílý trpaslík.
Prvotní reakce, které propuknou ve vznikající hvězdě, jsou založeny na přeměně vodíku, jenž slouží jako palivo pro hvězdu, na nový prvek, a to hélium. Při této reakci vznikají i další formy produktů. Jsou to hlavně energie a neutrina. Tyto produkty provázejí hvězdu po většinu jejího života a budou se podílet i na jejím zániku. Abychom pochopili, proč se některé hvězdy stanou supernovami či rudými obry, je důležité si uvědomit, že ve hvězdě na sebe působí několik protisil, jenž se snaží na jedné straně hvězdu rozervat a na druhé ji vměstnat do jediného bodu. Síla, která se snaží vtěsnat všechnu hmotu do jediného bodu je gravitační síla a síla působící proti gravitaci je tlak plynu, jenž není závislý na teplotě, hustotě a chemickém složení hvězdného materiálu. Jestliže některá tato síla ochabne, dostane větší prostor ta druhá a dojde například ke smršťování, které může býti trvalé, či pouze dočasné. A to právě v konečné fázi hvězd dává několik možností, jak může hvězda skončit svojí pouť po vesmíru.
První možnost je, že hvězda končí svůj život s hmotností větší než 8 našich Sluncí (univerzální jednotka, kterou se udává hmotnost hvězd, abychom se vyvarovali obrovských čísel v kilogramech, či tunách). U takovéto hvězdy dojde k tomu, že hvězda již nedokáže vyvrhnout všechnu hmotu do okolního prostoru a dojde tedy k tomu, že se díky obrovské gravitaci zhroutí sama do sebe. Při tomto zhroucení dojde ke vzniku tzv. černé díry, což je útvar, který je natolik hmotný, že pohlcuje veškerou okolní hmotu, záření, či dokonce i světlo, které i přes svoji obrovskou rychlost nedokáže z tohoto smrtícího sevření utéci. Jelikož pohlcuje světlo, nemůžeme tyto "mrtvé" hvězdy pozorovat přímo, ale pouze pomocí různých posuvů ve svítivosti hvězd. Po dlouhou dobu se vědci přeli, jestli může tento objekt vůbec existovat, až se podařilo Hubblovu teleskopu takovouto hvězdu nalézt a vyfotografovat. Poznámka na závěr: Podle mnoha odborníku dochází v okolí černé díry ke zpomalování času a tím k poruše časoprostoru.
Druhá možnost nastává, jestliže je hmotnost hvězdy menší než 8 Sluncí, ale je větší než 3 naše Slunce. U takovýchto hvězd je více než pravděpodobné, že se promění v "hořící pochodeň", což převedeno do odborného jazyka znamená, že po vypálení veškerého jaderného paliva dojde k mohutné explozi, jenž na několik chvil rozzáří galaxii. Jestliže hvězda skončí svůj život tak, že vyvrhne většinu své hmoty do okolí, nazývá se nova. Po explozi a následném vyvržení mnoha prvků do okolí, zbude po hvězdě jen rychle rotující jádro, které je tvořeno převážně těžkými prvky a které je velice husté. Tento zbytek nemá v průměru více než deset až padesát kilometrů a jeho hustota ve středu jádra je odhadována na trilión kilogramů na metr krychlový. Kolem tohoto jádra se vytvoří ještě asi tak milimetrová atmosféra, která je tvořena neutriny, jenž si tato hvězda k sobě gravitací připoutala. Tato hvězda se pak nazývá neutronová hvězda. Tyto hvězdy nejsme pro jejich nepatrné rozměry schopni zachytit teleskopy, ale jsme je schopni určit pomocí gravitačních odchylek a také samozřejmě při výbuchu, kdy se tato hvězda na noční obloze rozzáří na několik dní (měsíců, let) o mnoho více, než zářila při svém životě.
Třetí možnost je taková, že jestliže měla hvězda hmotnost menší než tři Slunce, čeká jí osud v podobě bílého trpaslíka. Což je děj při němž dojde k tomu, že se hvězda nejdříve zvětší do podoby rudého obra, později opět převládne gravitační síla a začne opět hvězdu zmenšovat, až dojde ke zmenšení oproti původní velikosti. Tato hvězda nemá ale takovou hmotnost, aby se z ní stala černá díra, či nova, ale pokračuje v termonukleárních reakcích, které ale již nemají dostatek paliva a tak dochází k neustálému hroucení a postupnému skomírání. Při těchto dějích se také postupně přestává uvolňovat světlo, jenž postupně mění barvu od žlutého k bílému, a proto se užívá název bílý trpaslík. Postupem času dojde k tomu, že tato hvězda přestane vyzařovat i zbytky světla a stane se z ní pouze těleso pohybující se vesmírem. Tímto způsobem končí svůj život většina hvězd a takto skončí svou pouť i naše Slunce.
Speciálním případem jsou pak supernovy, což je podobná exploze jako v druhém případě, akorát s tím rozdílem, že dojde k velice rychlému odvržení hmoty, která obklopuje hvězdu a k obrovskému zvětšení svítivosti na velice krátkou dobu. Proč k tomu však dochází u některých hvězd je nám zatím záhadou, ale co si lidstvo pamatuje, tak tuto situaci zažilo pouze dvakrát.....
Prvotní reakce, které propuknou ve vznikající hvězdě, jsou založeny na přeměně vodíku, jenž slouží jako palivo pro hvězdu, na nový prvek, a to hélium. Při této reakci vznikají i další formy produktů. Jsou to hlavně energie a neutrina. Tyto produkty provázejí hvězdu po většinu jejího života a budou se podílet i na jejím zániku. Abychom pochopili, proč se některé hvězdy stanou supernovami či rudými obry, je důležité si uvědomit, že ve hvězdě na sebe působí několik protisil, jenž se snaží na jedné straně hvězdu rozervat a na druhé ji vměstnat do jediného bodu. Síla, která se snaží vtěsnat všechnu hmotu do jediného bodu je gravitační síla a síla působící proti gravitaci je tlak plynu, jenž není závislý na teplotě, hustotě a chemickém složení hvězdného materiálu. Jestliže některá tato síla ochabne, dostane větší prostor ta druhá a dojde například ke smršťování, které může býti trvalé, či pouze dočasné. A to právě v konečné fázi hvězd dává několik možností, jak může hvězda skončit svojí pouť po vesmíru.
První možnost je, že hvězda končí svůj život s hmotností větší než 8 našich Sluncí (univerzální jednotka, kterou se udává hmotnost hvězd, abychom se vyvarovali obrovských čísel v kilogramech, či tunách). U takovéto hvězdy dojde k tomu, že hvězda již nedokáže vyvrhnout všechnu hmotu do okolního prostoru a dojde tedy k tomu, že se díky obrovské gravitaci zhroutí sama do sebe. Při tomto zhroucení dojde ke vzniku tzv. černé díry, což je útvar, který je natolik hmotný, že pohlcuje veškerou okolní hmotu, záření, či dokonce i světlo, které i přes svoji obrovskou rychlost nedokáže z tohoto smrtícího sevření utéci. Jelikož pohlcuje světlo, nemůžeme tyto "mrtvé" hvězdy pozorovat přímo, ale pouze pomocí různých posuvů ve svítivosti hvězd. Po dlouhou dobu se vědci přeli, jestli může tento objekt vůbec existovat, až se podařilo Hubblovu teleskopu takovouto hvězdu nalézt a vyfotografovat. Poznámka na závěr: Podle mnoha odborníku dochází v okolí černé díry ke zpomalování času a tím k poruše časoprostoru.
Druhá možnost nastává, jestliže je hmotnost hvězdy menší než 8 Sluncí, ale je větší než 3 naše Slunce. U takovýchto hvězd je více než pravděpodobné, že se promění v "hořící pochodeň", což převedeno do odborného jazyka znamená, že po vypálení veškerého jaderného paliva dojde k mohutné explozi, jenž na několik chvil rozzáří galaxii. Jestliže hvězda skončí svůj život tak, že vyvrhne většinu své hmoty do okolí, nazývá se nova. Po explozi a následném vyvržení mnoha prvků do okolí, zbude po hvězdě jen rychle rotující jádro, které je tvořeno převážně těžkými prvky a které je velice husté. Tento zbytek nemá v průměru více než deset až padesát kilometrů a jeho hustota ve středu jádra je odhadována na trilión kilogramů na metr krychlový. Kolem tohoto jádra se vytvoří ještě asi tak milimetrová atmosféra, která je tvořena neutriny, jenž si tato hvězda k sobě gravitací připoutala. Tato hvězda se pak nazývá neutronová hvězda. Tyto hvězdy nejsme pro jejich nepatrné rozměry schopni zachytit teleskopy, ale jsme je schopni určit pomocí gravitačních odchylek a také samozřejmě při výbuchu, kdy se tato hvězda na noční obloze rozzáří na několik dní (měsíců, let) o mnoho více, než zářila při svém životě.
Třetí možnost je taková, že jestliže měla hvězda hmotnost menší než tři Slunce, čeká jí osud v podobě bílého trpaslíka. Což je děj při němž dojde k tomu, že se hvězda nejdříve zvětší do podoby rudého obra, později opět převládne gravitační síla a začne opět hvězdu zmenšovat, až dojde ke zmenšení oproti původní velikosti. Tato hvězda nemá ale takovou hmotnost, aby se z ní stala černá díra, či nova, ale pokračuje v termonukleárních reakcích, které ale již nemají dostatek paliva a tak dochází k neustálému hroucení a postupnému skomírání. Při těchto dějích se také postupně přestává uvolňovat světlo, jenž postupně mění barvu od žlutého k bílému, a proto se užívá název bílý trpaslík. Postupem času dojde k tomu, že tato hvězda přestane vyzařovat i zbytky světla a stane se z ní pouze těleso pohybující se vesmírem. Tímto způsobem končí svůj život většina hvězd a takto skončí svou pouť i naše Slunce.
Speciálním případem jsou pak supernovy, což je podobná exploze jako v druhém případě, akorát s tím rozdílem, že dojde k velice rychlému odvržení hmoty, která obklopuje hvězdu a k obrovskému zvětšení svítivosti na velice krátkou dobu. Proč k tomu však dochází u některých hvězd je nám zatím záhadou, ale co si lidstvo pamatuje, tak tuto situaci zažilo pouze dvakrát.....